Možná vás to překvapí, ale v rámci několika generací není možné vychovávat děti stále stejně. Doba se mění a s ní i všechno kolem. Místo knížek dnes držíme v ruce mobilní telefony. Místo fronty na jídlo stojíme frontu na výprodej oblečení. Místo koníčků a zájmové činnosti často raději neděláme vůbec nic. Každá generace má svá specifika a je potřeba si uvědomit, že výchova dětí se tomu chtě nechtě přizpůsobuje.
To, jak nás vychovali naši rodiče a jak je vychovali naši prarodiče, je bohužel něco, co je typické pro dané období, které je již za námi. Je důležité, abychom si ze všech minulých stylů a způsobů výchovy vzali něco, co považujeme za cenné a podstatné. Stejně tak jistě nalezneme i velké množství faktů, se kterými jsme tehdy nesouhlasili, i nyní nám připadají zbytečné a nesmyslné a víme, že pro výchovu svých vlastních dětí je nikdy nepoužijeme.
Která sporná témata jsou citlivá nyní, ale v minulosti nebyla?
· Tělesné tresty.
Dříve bylo běžné, že když dítě neposlouchá, plácneme ho.
Dnes by nám za takovou věc mnozí lidé vynadali, označili nás za nelidské a možná i nahlásili na odbor sociálních práv dětí.
· „Máš zaracha!“
Zavírání doma, chození spát bez večeře, za každou maličkost bylo typické nepříjemné odloučení od kamarádů i celého světa, a to klidně i na několik dnů.
V dnešní době by to bylo opět považováno za týrání. Kromě toho, zavírat děti doma, nepouštět je ven, je dokonce vnímáno jako vysoce nezdravé, nehledě na to, že něco provedli.
· „Musíš“ a „Nesmíš“
Tak, jak dnes jednáme s domácími mazlíčky, se dříve jednalo s potomky. Byly věci, které mohli a které nemohli, stejně jako věci, které museli. Rodiče rozhodovali o všem, dokud se jejich potomci sami nestali dospělými. Určovali, jaký bude jejich život – jakou školu budou studovat, jaký obor pro ně bude ten pravý, dohodli jim vhodné zaměstnání, v některých případech i to, jak budou trávit volný čas nebo koho si vezmou.
Současnost je nakloněna experimentům. Především se operuje s tvrzením, že děti jsou osobnosti a že ony samy si zvolí svou životní cestu. Neměli bychom zasahovat do jejich vývoje více, než je nezbytně nutné. Máme se těšit z toho, co je baví, nechat je dělat, v čem jsou dobří a nezabývat se tím, co jim třeba nejde. Těžit z koníčků a hledět si toho, aby měly co nejvíce možností, kterými se v životě mohou dát. Podporovat, a v nejhorším případě radit a hlavně jít příkladem.