Bod tuhnutí
Bod tuhnutí – neboli bod mrazu byl dlouhá léta vědeckou obcí předkládán laické veřejnosti jako stabilní hodnota nuly stupňů Celsia, plus mínus drobné odchylky, které jsou způsobeny obsahem rozpuštěných minerálů. Tato fakta dlouhá desetiletí málokdo popíral, a přesto se dnes názor na tuto problematiku rapidně mění.
Současné vědecké experimenty prokazují, že voda je chemická látka, která je skutečně výjimečná a nenahraditelná. Její vnitřní struktura má totiž schopnost posunout bod tuhnutí až k mínus padesáti stupňům Celsia. Stejně tak bod varu není nikdy stabilně dán teplotou sto stupňů.
Voda má čtyři skupenství
Vědcům zamotala hlavy i nedávná zjištění, že se voda nechová tak, jak bychom od ní očekávali, jako „poslušná“ tekutina podobná ostatním tekutým skupenstvím chemických látek. Tuto problematiku srozumitelnou formou publikoval vědec Gerald Pollack, který čtvrté skupenství definuje jako tzv. živou vodu.
V této souvislosti si možná vybavíte pohádku o Zlatovlásce, kde se téma živé a mrtvé vody objevuje, tam je pochopitelně naznačeno jen v hrubých rysech, ale ve skutečnosti jde o elektro-energetický potenciál záporně nabitých částic. Jinými slovy schopnost uchovat energii a po určité době ji uvolnit. Tento jev je ovšem v přírodě velice častý v podobě vodních ploch, dešťových srážek, sněhu a ledu atd. Dokonce i v lidských a zvířecích tkáních takto pracují buněčné struktury a využívají vodní elektrický potenciál k přenosu energie.
Jedním z přirozených jevů čtvrtého vodního skupenství jsou svalové tkáně, tímto způsobem by totiž vůbec nemohly kontrahovat (stahovat se), ke svalové práci potřebujete nejen dostatek živin, zejména vápník a hořčík, které uvádí svalstvo do pohybu, ale také zmiňovaný energetický vodní potenciál, ostatně, již děti ví z hodin biologie, že voda tvoří 99 procent svalové hmoty.